Častý dotaz a opět jeden z okřídlených mýtů. V zásadě záleží na uživateli, jaký režim větrání zvolí. Řízené větrání s rekuperací tepla zajišťuje komfortní mikroklima i bez přirozeného větrání okny. Podle parametrů zvoleného systému může fungovat v přetlakovém, podtlakovém, nebo rovnotlakém režimu podle potřeby a poměru vnějších a vnitřních teplot. Větrání okny je přirozeně možné. Důležité je osvojit si zejména v zimě způsob krátkého a intenzivního větrání a tomu dávat přednost před trvale otevřenou „ventilačkou", jak je zvykem v panelákových bytech, která povede ke značným tepelným ztrátám. Zkušenost řady dlouholetých uživatelů pasivních domů v Rakousku a Německu vede ke zjištění, že po dobu léta a teplého jara a podzimu užívají dům stejně jako bydlení v klasické výstavbě. Výhodu nuceného větrání se zavřenými okny ocení převážně v chladnějším období.
Z hlediska právních předpisů aktuálně platných v České republice nelze zajistit pohodu vnitřního prostředí, (maximální koncentrace CO2 do 1.000 ppm) jinak, než alespoň instalací řízeného větrání s rekuperací tepla. Při běžném větrání okny se nejsme schopni dostat pod hodnotu 1.500 ppm, pro srovnání, ve školních třídách pod hodnotu 2.000 – 2.500 ppm!
Řízené větrání je problematické stejně jako klimatizace, v rozvodech dochází ke kondenzaci...
K častým obavám, zda nebude v potrubí kondenzovat vlhkost a tvořit se plísně a mikroby je nezbytné objasnit rozdíl mezi klimatizací, která vzduch zvlhčuje a chladí a kde skutečně může ke kondenzaci dojít. (Všichni známe zatuchlý vzduch v autě, pokud klimatizaci delší dobu nepoužíváme). Rekuperace však není klimatizace!
Nefunguje ani jako čistička vzduchu kouře od souseda, který s oblibou spaluje například PET láhve. Stěny potrubí, které prochází teplou částí domu v rámci vzduchotěsné obálky, mají cca pokojovou teplotu, vedený vzduch teplotu stejnou, nebo v případě teplovzdušného vytápění o něco vyšší, do limitu cca 50 °C. (Při teplotách výrazně vyšších dochází ke karbonizaci prachu). Z fyzikálního hlediska proto tento argument nemá opodstatnění. Při korektně navrženém a provedeném řešení nemá co kondenzovat, jinými slovy nemůže k rosnému bodu dojít.
Samozřejmě vzduchové rozvody vedené mimo teplou obálku domu, a chladné rozvody v rámci teplé obálky, je třeba důkladně izolovat podle zásad pasivních domů.
V tuzemských klimatických poměrech není nezbytně nutné vybavovat ani běžné stavby všech typologických druhů aktivním chladicím zařízením, nebo dokonce klimatizací. Jsou – li navrženy, svědčí to vždy spíše o profesní neobratnosti projektanta, který nedokázal přehřívání v letním období zabránit běžnými architektonickými prostředky. Tím spíše to platí pro pasivní domy. Chlazení je drahé z hlediska pořizovacích i provozních nákladů, energeticky minimálně 3x náročnější, než vytápění. Proto se snažíme ovlivnit parametry chráněného vnitřního prostředí, konceptem/tvarem stavby, optimalizací velikosti a umístění oken, přesahy střechy, stínícími slunolamy, pergolami a markýzami, šplhavou zelení, případně předokenními žaluziemi a roletami, které jsou vždy takřka řádově účinnější, než žaluzie vnitřní.
Letnímu přehřívání brání kompaktní tvar budovy, poučené navrhování okenních otvorů, stínících prostředků, pasivní noční chlazení spolu s termickou aktivací stavebních konstrukcí. Obecně inteligentní projektování, které nestojí žádné prostředky, vyžaduje však odpovídající znalosti, zkušenosti a kompetence a opět musím zdůraznit jistou míru pokory vůči stavební fyzice.
Rekuperační jednotka je příliš složité a poruchové zařízení...
Vzduchové, rekuperační jednotky jsou jednoduchá (snad mi výrobci prominou), primitivní, mechanická zařízení s vysokou životností, která se svojí technologickou náročností o řády liší od tak sofistikovaného a z povahy věci patrně poruchového výrobku jako je například „raketoplán" mezi standardními zdroji tepla - plynový kondenzační kotel. V jednotce, se při troše zjednodušení, mohou pokazit pouze relativně tiché rychloběžné ventilátory, které mají blízko tomu vašemu v PC. Běžná údržba zahrnuje zejména kontrolu a periodickou výměnu filtrů.
Pasivní domy – to jsou ty pod zemí...
Je pozoruhodné, jak zakořeněný je tento mýtus, že rozhodujícím znakem pasivního domu je jeho zahloubení pod úroveň terénu. Jistě lze úspěšně navrhnout a zrealizovat takový dům, ale je otázkou nakolik vyvolané náklady spojené s rozsáhlými zemními pracemi a nároky na důkladnou hydroizolaci vyváží získané výhody - ustálený teplotní režim a nižší tepelné ztráty. Měli bychom mít na paměti, že kubík obestavěného prostoru situovaný pod úroveň terénu bude vždy výrazně dražší, než ten nad zemí. Kromě toho jsou lidé, kteří vnímají prostory k bydlení pod zemí, byť osvětlené denním světlem obvykle z jižní strany, negativně.
Mám za to, že přestože jsou i v České republice takto koncipované některé ojedinělé realizace pasivních domů, jedná se o specifický koncept, přenesený k nám z jiných kulturních, geografických a klimatických pásem (Tunisko, Turecko, Španělsko, Čína), kde historicky bylo cílem zajistit ochranu obydlí před extrémními teplotami, bezpečné útočiště a dlouhou životnost stavby spolu s minimálními náklady na provoz a údržbu.
Pasivní domy jsou příliš drahé...
To je velmi citlivé, byť stále aktuálnější téma. Pořizovací náklady pasivního domu by se při současné úrovni cen v České republice výrazně neměly lišit od běžné výstavby. Předpokládáme, že je pasivní dům korektně navržen, realizován a užíván v souladu se zásadami pasivního domu. Obvykle uváděné navýšení je maximálně do výše 10 - 15%. Oproti běžné výstavbě je objektivně způsobeno:
- instalací systému řízeného větrání s rekuperací tepla
- ohřevem teplé vody solárními kolektory
- výrazně větší vrstvou tepelné izolace
- složitějšími stavebními detaily a náročnější koordinací stavby
Náklady na provoz jsou cca 10 x nižší, takže očekávaná návratnost vícenákladů při dnešních cenách energií, (které budou již pouze stoupat), je v horizontu 10 – 12 let. Potvrzují to výsledky evropského projektu CEPHEUS (Cost Efficient Passive Houses as European Standards), který probíhal v období 1998 až 2001. Během projektu byly postaveny pasivní domy s celkovým počtem 221 bytových jednotek v pěti evropských zemích a byl v nich prováděn výzkum a měření. Hlavním výsledkem bylo zjištění, že pasivní domy mohou být pouze o 7- 8 procent nákladnější než běžná výstavba.
V delším časovém horizontu lze očekávat, že se ceny s běžnou výstavbou srovnají, podobně jako v Rakousku, respektive, celá Evropská unie přejde na standard pasivního domu.
Pasivní dům vznikne, když lépe zateplíme běžný dům...
Zcela jistě nikoliv. Pasivní dům je výsledkem systémového (celostního) přístupu, kdy rozhodující kvality stavby jsou dané již studií stavby. To není otázka pouze vyšší míry zateplení, ale zejména umístění na pozemku, orientace, tvarové optimalizace, tepelného zónování dispozice, volby stavebních materiálů, potlačení tepelných mostů, řízeného větrání s rekuperací, volba doplňkového zdroje tepla a dalších... V otázce je naznačen obvyklý přístup zejména u některých vydavatelů katalogů typových domů. Bohužel celá řada typových projektů nabízených na českém trhu má společný s nízkou energetickou náročností pouze název, který je užíván jako marketingový tah na branku méně informovaného stavebníka. Nevhodná orientace, chyby v dispozičním řešení, špatný poměr A/V, „rozevláté" hmotové řešení, množství střešních oken, jsou bohužel pravidlem. Zatímco, například v sousedním Rakousku se touto problematikou zabývají přední architektonické kanceláře, pro tuzemské to dosud není dostatečně atraktivní téma. Podstatou typových projektů je hledání konformního řešení pro „většinového", nekonkrétního stavebníka za relativně nízkou cenu. Jen výjimečně lze v domácích poměrech takové řešení upravit alespoň pro nízkoenergetický standard, nemluvě o pasivním.
Naopak, pokud pouze lépe zateplíme běžný dům a vyměníme původní okna za těsná, koledujeme si o vážné problémy, zejména o vznik plísní vlivem kondenzace na vnitřním líci obvodového pláště.
Mám projekt pasivního domu, hledám projektanta, který mi navrhne již jen topení...
Kupodivu častý požadavek z mé praxe. V obecné rovině je pasivní dům stavbou, která se obejde bez konvenčního vytápěcího systému.
V našich klimatických poměrech, ČR však potřebuje i pasivní dům minimální doplňkový zdroj tepla na vytápění, který by dorovnal optimalizované tepelné ztráty v nejchladnějším zimním období, maximálně po dobu cca tří/čtyř měsíců v roce. (Pro srovnání, v Německu je vyšší průměrná vlhkost vzduchu, vyšší průměrná teplota a větší solární zisky, oproti Rakousku máme o dva měsíce v roce méně slunečního svitu).
Zajímavý dotaz, který opět není ojedinělý. Svědčí o mechanickém přenášení způsobu myšlení v případě standardní výstavby do oblasti pasivních domů, kde je možné oddělit způsob vytápění od stavební podstaty domu. To v případě pasivních domů nelze.
V první řadě je třeba konstatovat, že patrně tazatel od svého projektanta nezískal projekt pasivního domu. Pasivní dům musí být vybaven systémem řízeného větrání s rekuperací tepla, který je navržen a dimenzován v součinnosti s návrhem topení v kontextu řešení stavby. Lze proto jen ztěží, do projektu implantovat ideální otopnou soustavu. Dotaz tedy svědčí o neporozumění problematice návrhu pasivního domu.
Pasivní dům nesmí mít okna na sever...
Návrh oken je u pasivního domu klíčovou záležitostí. Zkušení zahraniční praktikové v oblasti pasivního stavění dokonce uvádí, že návrh oken je 70 – 80 % objemu práce na pasivním domě.
Rozhoduje poloha, velikost, členění, otevíratelnost, možnosti stínění a orientace vůči světovým stranám. Obecně lze říci, že okna na jih mají kladnou tepelnou bilanci, na západ a východ vyrovnanou, na sever zápornou. To znamená, že severně orientované, mají výrazně větší tepelné ztráty, než tepelné zisky. Pasivní dům, by proto neměl mít okna na sever pokud možno žádná.
Ale domy nestavíme primárně proto, aby byly pasivní, ale zejména proto, aby se v nich pohodlně bydlelo, byly architektonicky zdařilé a zároveň, aby klientovi maximálně využívaly a zhodnocovaly kvality pozemku. Pasivní standard potom chápeme jako přidanou hodnotu samozřejmou, jako například bezpečnost u moderních automobilů. Je-li severním směrem nádherný výhled do krajiny, bylo by chybou to nezohlednit při návrhu. Musím si však tento prohřešek proti zásadám pasivních domů uvědomit, a posílit jiné vlastnosti domu, například tepelnou obálku.
Pasivní dům má mít na jih maximum prosklených ploch...
Jeden z častých mýtů, tradovaný zejména mezi architekty. 40% tepelných ztrát domu představují výplně otvorů. I ta nejkvalitnější okna mají vždy výrazně horší tepelně technické vlastnosti než sousedící obvodový plášť ale také cca 3 - 4 vyšší cenu.
Pro splnění závazných hygienických požadavků na oslunění a denní osvětlení obytných a pobytových místností, bohatě postačuje poměr oken vůči podlahové ploše místnosti 1/6. Cokoliv nad to je obvykle poplatné pouze výtvarné licenci. I z důvodu limitovaných slunečních zisků v ČR je nevhodné u pasivních domů velkými plochami prosklení plýtvat. Z tohoto hlediska jsou, celo prosklené fasády v našich klimatických podmínkách nekorektním řešením, které navíc odporuje právním předpisům. Takto koncipované budovy se běžně přehřívají a vyžadují provozně drahé a energeticky náročné strojové chlazení na osluněných fasádách i v zimě!
Spolehlivě lze konstatovat, že takzvané pasivní domy z pera některých kolegů s plně prosklenou fasádou přes dvě podlaží orientovanou na jih, bez účinné stínící techniky z exteriéru nebudou fungovat jako pasivní. (Tepelný výkon jednoho běžného nestíněného okna je až 800 W, celá stěna má potom výkon v hodnotě několika kilowatů). Prudké sluneční záření má při jižní orientaci energetický tok až 1.000 W/m2. V případě západního sluníčka je intenzita ještě stále poloviční. Množství solárních zisků lze ověřit výpočtovými metodami.
Například vídeňský magistrát si již uvědomil důsledky, ke kterým vedou celoprosklené fasády, proto v rámci městských regulativů povoluje pouze 22% podíl prosklených ploch z celkové plochy obvodového pláště, včetně střechy. Návrh oken by proto nikdy neměl být jen samoúčelnou výtvarnou hrou.
V pasivním domě mi bude v létě zima...
To se opravdu může v určitých případech s trochou nadsázky stát. Tepelná izolace je účinná obousměrně. Brání únikům tepla, ale také jeho vnikání. Podstatné je kvalifikovaně zvážit plochu okenních otvorů, jejich umístění a situování vůči světovým stranám. Od problematického extrému celoprosklených fasád se můžeme dostat s ohledem na minimalizaci tepelných ztrát k minimálním oknům, které nezajistí dostatečné solární zisky a v domě může být v určitém, zejména letním období pocitově chladněji a tma.
Náš rozpočet je limitován, ušetříme stavbou svépomocí...
Pasivní domy nejsou prostorem pro amatérskou nebo hobby (svépomocnou) činnost stavebníků. Vždyť v současnosti s těmito stavbami zápolí i zdatné a profesionálně vybavené stavební firmy, které jsou však zavedeny „pouze" na běžnou výstavbu... (Rodinný dům, který má větší zastavěnu plochu, než 150 m2, podléhá režimu stavebního povolení, nelze dle stavebního zákona stavět svépomocí, a v případě svépomoci si musíme stejně najmout stavbyvedoucího = autorizovanou osobu).
Jakkoliv chápu potřeby stavebníků s ohledem na současný nedostatek kvalitních projektantů, kteří jsou schopni zvládnout problematiku pasivních domů, v některých regionech, cestou zcela jistě není projektování svépomocí. Nejen, že se jedná o vázanou činnost, ale ani vyprojektování rodinného domu v běžném standardu dnes již laik nezvládne, má-li dodržet všechny obecně závazné předpisy a související technické normy. To je nezbytné svěřit od začátku profesionálům s autorizací, (autorizovaný technik, autorizovaný inženýr a architekt). U pasivního domu navíc, přibude problematika dokonalého odstranění tepelných mostů a zajištění relativní vzduchotěsnosti obvodového pláště. Závěrem – pokud si nestaví poučený odborník v oboru pasivních domů sám pro sebe, nelze svépomoc doporučit.
Josef Smola, říjen 2010, www.senub.cz
