Zvolte, zda chcete povolit tomuto webu používání funkčních a reklamních souborů cookie dle popisu níže:
Okny obvykle uniká až 30 % z celkových tepelných ztrát. Nemusíte stavět nízkoenergetický dům, aby vám úspora přišla vhod.
Okna musí odolávat povětrnostním vlivům, současně být co nejbezpečnější, pouštět do domu světlo a ještě velmi dobře tepelně izolovat. Toto platí pro okna v každém domě nejen energeticky úsporném. Dobře zvolená mohou být naopak zisková.
Okna jsou skutečně nejslabším článkem obálky budovy. Jsou místem možných velkých tepelných ztrát, ale také významných tepelných zisků. Proto nejen všem pochybovačům vždy radíme: věnujte volbě oken opravdu velkou pozornost. Vyplatí se to.
Parametry oken ovlivňují:
Při výběru oken a posuzování jejich kvality se nejčastěji setkáváme s hodnotami součinitele prostupu tepla celého okna (Uw) a skla (Ug), které by měly být co nejnižší. Tyto hodnoty se nesmí zaměňovat, protože u skla bývají hodnoty lepší, než u celého okna. Může tak vzniknout mylná představa o tepelně izolačních vlastnostech celého okna. Doporučená maximální hodnota součinitele prostupu tepla celého okna je Uw ≤ 1,2 W/m2K, pro pasivní domy pak maximálně Uw ≤ 0,8W/m2K.
Izolační trojskla s teplými rámečky jsou již za přijatelnou cenu, proto je jejich použití v oknech dnes již standardem. Ale okenní rámy dosahují horších hodnot (Uf), proto se výrobci oken zaměřují na jejich zdokonalování. Snížení součinitele tepla rámů docílíme využitím materiálů s velmi nízkou tepelnou vodivostí - proto se používá PU pěna, oddělené vzduchové komory nebo třeba korek. Ale snaha zlepšit tepelně izolační vlastnosti rámu často vede k narůstání jeho objemu a zvyšování ceny. Další nevýhodou takových snah je často zvětšení podílu rámu na úkor skla. Tím ale jednak omezíme přísun světla oknem, ale také snížíme solární zisky.
Současné trendy ve vývoji oken jdou opačným směrem. Snahou výrobců je změnit konstrukci okna tak, aby rámy byly nižší, širší a díky tomu okna efektivnější. Posuzování oken pro pasivní domy provádí Passive House Institut v německém Darmstadtu. Hodnotí nejen součinitel prostupu tepla rámem a oknem, ale také celkovou roční bilanci okna. Podle účinnosti pak dělí okna vhodná pro pasivní domy do tříd A až C.
Nejlépe jsou hodnocena okna s nízkými rámy při zachování tepelně izolačních vlastností a s možností maximálního překrytí rámu tepelnou izolací.
Okna musí těsnit zvenku, tedy před deštěm a povětrnostními vlivy. Musí ale také těsnit zevnitř, aby do funkční spáry a konstrukce okna nevnikala vlhkost z interiéru, nedocházelo ke kondenzaci a následnému poškození oken. V neposlední řadě je důležité i utěsnění připojovací spáry. V praxi to znamená použít při montáži oken nejen PU pěnu, ale také parotěsnou pásku zevnitř a paropropustnou zvenku.
U pasivních domů je kvůli strojovému větrání důležitá vzduchotěsnost. Proto se po dokončení obálky domu provádí zkouška vzduchotěsnosti – Blower Door test. Tento test odhalí i případné nedostatky v těsnosti oken.
Díky používání izolačních trojskel s teplými distančními rámečky se u nových oken s kondenzací vlhkosti na sklech v interiéru už prakticky nesetkáváme. K tomuto nežádoucímu jevu dochází vždy na povrchu s nízkou teplotou, u dvojskel s hliníkovými rámečky to je samozřejmost.
Ale nejen vlastnosti okna mají vliv na případnou kondenzaci, v tomto případě jeho dostatečně vysoká vnitřní povrchová teplota. Kondenzace souvisí také s relativní vzdušnou vlhkostí v interiéru a teplotou.
Díky velmi dobré izolaci kvalitních trojskel ovšem může docházet k opačnému efektu – kondenzaci vlhkosti na sklech zvenku. Tato skla jsou totiž z exteriéru chladná, protože nejsou ohřívána z interiéru.
Pokud řešíme pořizovací cenu a tepelně technické vlastnosti okna, pak jsou vždy výhodnější větší okna a bez zbytečného členění příčkami. Jde o podíl rámu okna a skla, přičemž rámy oken mají vždy horší izolační vlastnosti než izolační skla.
Více členitá okna jsou navíc dražší. Pokud tedy chceme ušetřit, je vhodné část oken volit jako neotevíravé. Nesmíme ale zapomenout, že neotevíravá okna musí být přístupná zvenku kvůli mytí.
Velikost oken přímo ovlivňuje nejen množství světla dopadajícího do místnosti, ale taky tepelnou ztrátu místnosti. I v případě použití nejlepších oken nabízených na trhu, je okno téměř vždy místem největšího úniku tepla. Vhodně orientovaná okenní plocha může být naopak zdrojem pasivních solárních zisků, které mohou výrazně ovlivnit celkovou energetickou koncepci domu.
Pokud to umožňuje situační řešení stavby na pozemku, je vhodné orientovat maximum prosklených částí stavby jihovýchodním směrem. Po chladnější noci se tak dům dříve prohřeje a odpolední slunce již nebude ohřátý interiér ovlivňovat s takovou účinností jako při orientaci jihozápadní.
Solární zisky okny jsou významným příspěvkem k pokrytí tepelných ztrát objektu. Cílem není získat co nejvíce sluneční energie, ale snížit potřebu tepla na vytápění.
Navíc - okna by měla mít kladnou bilanci. To v praxi znamená, že by měla více energie přijímat, než jimi unikne. V tomto smyslu hraje významnou roli propustnost slunečního záření sklem a orientace ke světovým stranám.
Ve vztahu k solárním ziskům sledujeme u izolačních skel jejich energetickou propustnost (g), tedy schopnost tepelné zisky přijímat. Standardní trojskla mají g 48-50%, trojskla s vyšší energetickou propustností přibližně 62%. Tato trojskla se solárními zisky mají mírně horší součinitel prostupu tepla Ug a jsou trošku dražší. Vhodnost takového zasklení pro daný projekt by měl posoudit projektant.
V pasivních domech využíváme solární zisky, v zimních měsících to je vynikající zdroj energie. Ale je důležité si uvědomit, že v létě by se místnosti přehřívaly. Chlazení (klimatizace) je energeticky 3x nákladnější než vytápění. Proto je nezbytné už v návrhu domu naplánovat vhodné stínění oken. Můžeme toho dosáhnout například přesahem střechy, slunolamy, venkovními žaluziemi apod.
Všechna vyráběná okna musí splňovat požadavky platných norem. Jedním z nich je jejich těsnost - neprůvzdušnost. U novostaveb s nízkoenergetickým nebo pasivním standardem se tento problém běžně řeší systémem nuceného větrání s rekuperací, ale u rekonstrukcí starších objektů je vzhledem k vysoké těsnosti oken velmi důležité zajistit dostatečné větrání. Nelze se přitom spolehnout jen na fakt, že okna jsou dřevěná. Dřevo sice dýchá, ale ani dřevěné okno nezajistí dostatečnou výměnu vzduchu. Dřevěné okno totiž těsní stejně jako plastové. Výhodou dřeva v tomto smyslu je to, že v interiéru pozitivně ovlivňuje vlhkost, když ji přijímá a zase vydává. Chceme-li tedy zajistit hygienicky odpovídající životní prostředí, musíme zajistit odpovídající výměnu vzduchu, a to znamená občas vyvětrat. Pokud ovšem nezajistíme dostatečné větrání, riskujeme, že budou vznikat zdraví škodlivé plísně, vyvolávající alergie a dýchací potíže.
Požadavek na dodržování hygienických norem na výměnu vzduchu v interiéru platí dvojnásobně v případě, že jsme vyměnili stará okna za moderní, ale zůstali nám plynové spotřebiče, které k hoření potřebují přívod vzduchu. Je tedy nutné nejenom zajistit přívod vzduchu, ale zároveň také odvětrávat z interiéru hořením vznikající zplodiny.
Větrat bychom měli krátkou dobu, ale intenzivně. Tím docílíme dostatečné výměny vzduchu, aniž bychom ochladili interiér. Není také od věci provést při výměně oken revizi plynových spotřebičů. Pokud tyto aspekty podceníme, může dojít k ohrožení našeho zdraví i života.
Pokud uvažujeme o dřevěných oknech, měli bychom vědět, že díky moderním výrobním technologiím se jejich životnost výrazně prodlužuje. Například povrchové úpravy se už nabízí s desetiletou zárukou bez nutnosti údržby.
Dokonalou ochranu proti povětrnostním vlivům zajišťuje hliníkový plášť. Dřevohliníková okna mají takřka neomezenou životnost.
Další možností prodloužení životnosti dřevěných oken je nová konstrukce, kdy je prakticky celé okno skryté fasádou a tak chráněno před nepřízní počasí.